Již v září 1934 si předpokládaná místa výstavby stálého opevnění na Králicku prohlédl náčelník hlavního štábu arm. gen. Ludvík Krejčí v doprovodu skupiny důstojníků 3. oddělení (operačního) hlavního štábu. Podrobný průzkum v tomto prostoru následně provedla opevňovací skupina Zemského vojenského velitelství Brno (ZVV Brno) na podzim 1934 a v zimě 1934-35 připravila podrobný elaborát č. j. 10429/taj. 1935. V elaborátu opevňovací skupina ZVV Brno mj. navrhovala vystavět v dílčím úseku Mladkov od lesa Jedlina po kótu 847 Baudenkoppe (dnes 845 Bouda) 37 srubů a v dílčím úseku Králíky od kóty 847 Baudenkoppe po kótu 790 Steinberg (dnes 796 Maliník) 25 srubů. V celém prostoru bylo navrženo vybudovat dále 6 pěchotních tvrzí. Dělostřeleckou podporu opevnění měly zajišťovat 4 baterie polního dělostřelectva, každá o 4 dělech, rozmístěného následovně:

• 1 baterie 10 cm lehkých houfnic asi 800 m západně Vitanov (dnes místní část obce Pastviny)
• 1 baterie 10 cm lehkých houfnic v prostoru Celné (dnes část obce Těchonín)
• 1 baterie 15 cm horských (patrně hrubých) houfnic v prostoru Neuhäusel (dnes část obce Králíky)
• 1 baterie 7,5 cm horských houfnic (kanónů) na západním okraji Šanov (dnes část obce Červená Voda)

V podúseku Červený Potok předpokládala opevňovací skupina ZVV Brno výstavbu opevnění v trase severovýchodní úpatí Berghöhe (dnes 666 Výšina) - jihovýchodní úpatí kóty 631 (dnes 639; zhruba 450 m severně mezi sruby K-S 6 a K-S 7) - Dolní Morava (mezi silnicí a jezem) – levý břeh Mühlgraben (dnes Mlýnský potok) - úpatí Selských vrchů. Linie od tvrze Horka by tak byla posunuta o stovky metrů až jednotky kilometrů do předpolí dnešní linie.

Na konci května 1935 navrhlo taktické oddělení ŘOP řediteli opevňovacích prací, brig. gen. Husárkovi, vlastní řešení trasy v prostoru Jedlina - Steinberg, ve kterém již mj. počítala s dělostřelectvem ve srubech, a sice ve 3 dělostřeleckých tvrzích - Adam, Baudenkoppe (Bouda) a Berghöhe (Horka). V trase opevnění od Jedliny po kótu Berghöhe nastaly určité změny v umístění srubů nebo jejich počtu, nicméně trasa zůstala vesměs zachována. V prostoru Berghöhe ­- Steinberg navrhlo taktické oddělení změny vedení linie opevnění téměř tak, jak ji známe dnes, s odůvodněním, že při zachování linie navržené ZVV Brno „může nepřítel velmi dobře pozorovati přístupy do srubů, které by byly z valné části na svahu přivráceném k nepříteli. Kromě toho přechod přes osadu Velká Morava vyžaduje o jeden srub více k uzavření údolí. Toto uzavření údolí Moravy palbou je snazší při řešení navrhovaném taktickým oddělením, poněvadž je provedeno již mimo osadu.“ Návrh taktického oddělení ŘOP nebyl definitivní a dostál určitých změn. Oproti navrženým 7 pěchotním srubům v podúseku Červený Potok bylo rozhodnuto vybudovat 9 pěchotních srubů. Jeden pěchotní srub byl přidán na okraj lesa asi 900 m severovýchodně Steinberg (K-S 1). Srub 3 byl posunut od srubu 2 asi 250 m jižně na zlom terénu. Srub 5 byl přemístěn ze severního břehu potoka Grenzbach (Hraniční potok, dnes bezejmenný) na severní svah kóty 654 (dnes 624), „aby mohl lépe působiti bočně a ze zvonu částečně čelně proti údolí Moravy“. Na břehu západně řeky Moravy byly umístěny 2 pěchotní sruby (K-S 6 a 7) místo jednoho navrhovaného, kvůli lepšímu čelnímu uzavření údolí řeky Moravy. Srub 4 byl posunut více k východu s ohledem na lepší krytí přístupu z údolí osady Sklené před nepřátelským pozorováním z výšin západně řeky Moravy. Trasa opevnění byla navíc směrem na západ prodloužena k Zemské Bráně, resp. přes trigonometr 994 Ernestinenberg (dnes 992 Anenský vrch) až na kótu 995 Mückenberg (dnes 999 Komáří vrch), aby byl uzavřen prostor Rokytnice v Orlických horách - Černá Voda. Směrem na východ byla trasa prodloužena od Maliníku přes kótu 1256 Steinberg (dnes neznačená) na trigonometr 1351 Šerák kvůli ochraně dopravního uzlu Hanušovice a směru Lipová - Kolštejn.

Do 15. června 1935 prováděla ženijní skupina pplk. Špalka podrobný průzkum v prostoru od Zemské brány po Jedlinu, v prostoru lesa Hoher Stein (Vysoký kámen), Baudenkoppe a zběžná měření v ostatním prostoru. Počínaje 16. červnem 1935 zahájila vytyčovací a vyměřovací práce. V souvislosti s činností skupiny pplk. Špalka a nutností uchovávat písemnosti v bezpečí četnické stanice bylo Ministerstvo vnitra požádáno o posílení četnické stanice v Králíkách na systemizovaný stav 1 vrchní strážmistr a 4 štábní strážmistři nebo strážmistři, k čemuž v prvních červencových dnech došlo.

Výřez mapy zachycuje návrhy trasy opevnění opevňovací skupiny ZVV Brno, taktického oddělení ŘOP z konce května 1935 a definitivní úpravu trasy opevnění v podúseku Červený Potok (VÚA)

Ve dnech 19. - 24. června 1935 provedlo taktické oddělení ŘOP podrobnější vytyčení objektů opevnění a jejich palebných vějířů v prostoru Maliník - Zemská brána. Na základě tohoto průzkumu byla definitivně zavržena výstavba tvrze Lustberg na kótě Lustberg (dnes 718 Veselka), protože „vzdálenost na Adam by se prodloužila asi o 1,5 km, a tak na vzdálenost 13,5 km nebylo by možno tvrz Adam podporovati. Též přístup do tvrze Lustberg by vyžadoval dlouhého podzemí, neboť na přístupy k Lustbergu je ze strany nepřítele z několika míst dobře viděti. Vybudování tvrze Lustberg by pak vyžadovalo změnu průběhu trasy v prostoru Červený Potok - 790 Steinberg, kde pěchotní palby nejsou tak dobré, jako v prostoru zastávka Červený Potok - Steinberg.“ Ve zkratce zmiňme ještě v této době předpokládanou výzbroj některých srubů podúseku Červený Potok, která nakonec nebyla realizována. U srubu 2 se počítalo s kopulí vpravo pro postřelování zalesněného prostoru před srubem 1 a minometem vpravo, který měl působit do údolí severně Maliníku. Srub 8 měl být vyzbrojen minometem vlevo pro postřelování údolí severně tvrze Horka. Minomet byl přesunut do srubu 7 s úkolem působit do středu lesíka na kótě 672 Hofstellenberg (dnes 677 Roudný), odkud bylo možné ohrožovat palbou levé střílny srubů 4 a 5; z toho důvodu byla srubům 4 a 5 prodloužena levá krycí ucha. Taktická skupina ŘOP současně 23. června 1935 provedla průzkum terénu v prostoru Staré Město - trigonometr 1351 Šerák a předběžně vytyčila trasu opevnění pro dostatečnou ochranu Hanušovic. Provedené změny oproti předchozímu návrhu taktické skupiny ŘOP z května 1935 schválil v terénu ve dnech 25. a 26. června 1935 náčelník hlavního štábu arm. gen. Krejčí.

Následujícího dne, 27. června 1935, bylo rozhodnutím č. j. 5365/taj. hl. št. ŘOP 1935 zřízeno Ženijní skupinové velitelství III se sídlem v Králíkách. Jeho velitelem byl ustanoven dosavadní velitel ŽSV II, pplk. žen. Ing. Karel Špalek. Současně byli k ŽSV III přiděleni mjr. žen. František Bláha, škpt. žen. Jaroslav Sirotek, kpt. žen. Ing. Leopold Krejčí, npor. žen. Čestmír Lang, npor. žen. Ing. Vladimír Resner, kpt. žen. Ing. Karel Päsold. Od ženijních pluků 1 až 4 a železničního pluku bylo k ŽSV III odesláno po jednom aspirantovi inženýrovi, od ženijního pluku 5 dva aspiranti inženýři. Další personál dodalo ŽSV II (2 poddůstojníci a 12 mužů), ženijní pluk 5 (1 poddůstojník a 3 muži) a ženijní pluk 1 (1 délesloužící poddůstojník a 10 mužů). Všechny osoby se měly v sídle ŽSV III hlásit odpoledne 8. července. ŽSV III byly dány k dispozici 4 automobily - 1 osobní break a 3 nákladní.

Výše zmíněným rozhodnutím ředitele opevňovacích prací byly ŽSV III přiděleny první úkoly, a sice podle trasy a míst jednotlivých objektů čáry stálého opevnění stanovené ŘOP provést v úseku Králíky - Mladkov tyto práce:
V měřítku 1:10 000 vypracovat rozvrh palby pěchotních zbraní se zakreslením ostřelovaných a hluchých prostorů. Pro těžké kulomety vypracovat rozvrh palby do dálky 1 000 m, pro těžké kulomety v otočných věžích do 2 500 m, u zbraní PÚV do 1 000 m, u minometů do 2 500 m. Rozvrhy paleb zhotovit v několika provedeních – zvlášť pro kulomety střílející bočně do přehrady, zvlášť pro kulomety střílející ze zvonů (pro lehké kulomety do 600 m, pro těžké do 1 000 m), zvlášť pro palby zbraní PÚV a minomety.
Vypracovat povšechný plán tvrzí, který bude obsahovat umístění, pozorování, přístup, schéma podzemí s odvodněním a nouzovým východem a rozvrh palby.
Provést zemní sondy pro získání informací o podloží a hloubce podzemní vody na stanovištích srubů.
Tachymetrické zaměření místa každého srubu.
První zprávu o postupu prací vypracoval pplk. Špalek 21. července 1935. Kromě jiného z ní vyplývá, že práce v terénu byly rozděleny následovně:

• Skupina I - mjr. Bláha - úsek 1-18
• Podskupina Ia - kpt. Krejčí - tvrz Berghöhe
• Skupina II - škpt. Sirotek - úsek 18-35
• Podskupina IIa - npor. Resner - tvrz Baudenkoppe
• Skupina III - kpt. Päsold - úsek 35-55
• Podskupina IIIa - npor. Lang - tvrz Adam.

V prvé řadě se pracovalo na tvrzích a v lesích na Maliníku, v prostoru Bouda - Vysoký kámen, na Adamu a u Zemské brány, neboť úroda na polích ještě nebyla sklizena. Kvůli nevhodným mapám nechal pplk. Špalek vyrobit oleáty podrobných lesních i katastrálních map, které byly přehlednější a mj. se do nich lépe zakreslovaly plány paleb.

pplk. žen. Ing. Karel Špalek, velitel ŽSV III (VÚA)

Ve dnech 27. - 30. července 1935 provedli plk. gšt. Tomsa, pplk. pěch. Malec (taktické oddělení ŘOP), pplk. žen. Špalek a mjr. žen. Bláha (ŽSV III) průzkum trasy opevnění v úseku Zemská brána - Mückenberg. Byly prohlédnuty dvě alternativní trasy. Při první trase vycházelo opevnění v prostoru Hanička a kóta 671 z lesa, při druhé procházelo stále lesem, kromě uvažované tvrze Bartošovice. Taktické oddělení doporučilo druhou trasu, protože přístupy do objektů byly kryté, nepřátelské pozorování nesnadné a odolnost objektů v lese mohla být menší než ve volném prostoru. Tuto trasu na místě schválil i brig. gen. Husárek. Druhá trasa také vycházela lépe po stránce finanční, a to o více jak 16 milionů tehdejších korun. 
Téměř o měsíc později, 19. - 25. srpna 1935, provedla taktická skupina ŘOP průzkum trasy opevnění v prostoru Zemská brána - Mückenberg na rozkaz ředitele OP, že trasa opevnění nemá vést v údolí od zámečku Lusthaus (vyhořel 1936, neobnoven) směrem na severozápad, nýbrž po hřbetu asi 500 m jihozápadně Lusthausu na kótu 669 Vor der Berg (dnes 678 Přední kopec). Současně bylo také přehodnoceno budování tvrze Bartošovice. Její hlavní výhodou bylo působení boční palbou před tvrz Adam na vzdálenost 8 - 8,5 km, avšak pouze děly z dělostřelecké otočné věže. Vybudování dělostřeleckého srubu v předpokládaném prostoru tvrze nebylo možné. Při nepřátelském útoku ve směru Kunvald a Rokytnice by palba pouze dělostřelecké otočné věže vyžadovala rychlé řízení palby, změnu odměru o 180° a pozorování v obou směrech by vyžadovalo více přístrojů a jejich obsluhy. Současně by nebylo možné podporovat palbou tvrz Adam. Jako vhodnější místo pro umístění tvrze byl shledán prostor severovýchodně osady Hanička, kde kromě dělostřelecké otočné věže mohl být vybudován i dělostřelecký srub. Ten mohl vést boční palbu na hřbet Hoch Erlitzer Kamm (prostor mezi kótami 805 a 766 Polom) a na případné nepřátelské útoky ve směru Hanička - Rokytnice a Bartošovice - Kunvald. Dělostřelecká otočná věž by působila na komunikace od Lichtenwalde (dnes Poreba, Polsko) a Rosenthal (dnes Róźanka, Polsko) a umožňovala by bočné ostřelování údolí severovýchodně Hoch Erlitzer Kamm, kam by dělostřelecká otočná věž tvrze Bartošovice mohla působit pouze čelně a to ještě s četnými hluchými prostory. Boční postřelování hřbetu Hoch Erlitzer Kamm bylo žádoucí, protože při jeho obsazení mohl nepřítel provádět pozorování na vzdálenost 10 a více km, tedy mj. mohl pozorovat i provoz na silnici Vamberk - Jablonné nad Orlicí. Jako jediná nevýhoda tvrze Hanička byla shledána vzdálenost palby 11 - 11,5 km k tvrzi Adam. Tvrz Bartošovice byla nakonec zrušena a místo ní byla budována tvrz Hanička.
Podle dřívějšího rozhodnutí měla trasa opevnění končit 400 m jihovýchodně Mückenbergu, avšak taktické oddělení ŘOP navrhlo, aby trasa končila až na Mückenbergu z důvodu ostřelování silnice Černá Voda - Říčky ze dvou stran.
V srpnu 1935 byly v rámci ŽSV III zřízeny dvě pracovní podskupiny - kralická a žamberecká. Kralická podskupina vyměřovala a připravovala výkresovou dokumentaci opevnění od Maliníku po Zemskou bránu, žamberecká od Zemské brány po Komáří vrch.
 

K 21. říjnu 1935 pplk. Špalek mj. hlásil, že v podúseku Králíky jsou hotové plány palby pro objekty 1-9, 14, 20-30, 36-38, 51-55, tvrze Berghöhe a Adam. Tachymetrické plány jsou hotové pro objekty 1-3, 25-27, 51-55 a tvrze Berghöhe, Baudenkoppe a Adam. Nevynesené tachymetrické plány byly připraveny pro objekty 4-6, 9, 14-20, 28-30, 34-36, 46-50. Žamberecká podskupina nivelovala celou spojnici srubů 56-90. Tachymetrické plány byly hotové pro sruby 55-65, 84 a 85, 88 a 89. Plány paleb bez paleb zvonů byly hotové u srubů 56-64. U tvrze Hanička byl změřen a vynesen polygon, tachymetricky změřeny sruby 76-80 (bez srubu 79a). O několik dní později, 24. října 1935, bylo kvůli zhoršujícímu se počasí rozhodnuto o zastavení terénních prací u ŽSV III k 9. listopadu 1935. To v praxi znamenalo likvidaci kralické i žamberecké podskupiny a jejich přemístění do kanceláří ŘOP v Praze, kde měli důstojníci a někteří aspiranti dále pokračovat ve vynášení tachymetrických plánů, plánů paleb apod.; ostatní mužstvo mělo být vráceno svým kmenovým jednotkám. Náčelník hlavního štábu, arm. gen. Krejčí, však rozhodl o prodloužení terénních prací nejméně do konce listopadu 1935. Důvodem k tomu byla úprava tachymetrického plánu tvrze Berghöhe vč. srubu 9 kvůli úpravě terénu, výměry pro zamýšlené zatopení některých údoli a povšechné stanovení tras pro některé příjezdové silnice. V hlášení z 23. listopadu 1935 pplk. Špalek mj. uvádí, že je hotové měření rozšířeného tachymetrického plánu tvrze Berghöhe a v následujícím týdnu je nutné provést trasování příjezdů k tvrzím Berghöhe, Baudenkoppe, Adam a Hanička.
Ve dnech 12. a 13. prosince 1935 vytyčili pplk. pěch. Malec, pplk. žen. Kučera a kpt. žen. Hlavsa sruby 2-9 a 14-20. U srubů 3 a 20 byla ještě projednávána jejich finální výzbroj. Srub 3 měl být vpravo vyzbrojen dvěma těžkými kulomety ve dvou střílnách, přičemž toto řešení bylo zamítnuto a nahrazeno dvojkulometem v kopuli. Výzbroj srubu 20 zůstala beze změny. Tím byla činnost ŽSV III v Králíkách pro rok 1935 ukončena.
Protože v Králíkách nesídlila žádná vojenská posádka, a nebyla zde tedy ani kasárna, musela být vyřešena otázka, kde konkrétně bude sídlit nově vzniklé ŽSV III a kde bude ubytován jeho personál. Po obhlídce Králík byla pplk. Špalkem a kpt. int. Tichým jako nejvhodnější vytipována továrna firmy Dominik Walter und Sohn, G.m.B.H. ležící u silnice z Králík do Prostřední Lipky. V továrně již několik let neprobíhala výroba a objekt byl téměř prázdný. Po jednání s vdovou po majiteli, paní Marií Walterovou, byla uzavřena nájemní smlouva na pronájem 3 místností (číslo 2, 3 a 4) o výměře 71 m2, 126 m2 a 160 m2 v prvním patře hlavní tovární budovy na období od 1. července do 30. září 1935. Dvě menší místnosti sloužily jako kanceláře, největší místnost jako ubikace pro 43 mužů. Vojenská správa za pronájem těchto místností platila měsíčně Kč 310. Podle předávacího protokolu je zjevné, že pronajaté místnosti nebyly v nejlepším stavu. Některé vnější tabulky oken byly rozbité, některé vnější i vnitřní tabulky více či méně poškozené. Poškozeny byly také omítky, některé až na rákos. V ubikaci mužstva (bývalém skladu) bylo potřeba vystavět dva komíny a vybavit ji kamny. Pronajaté prostory se však po nezbytných adaptacích a opravách osvědčily a i pplk. Špalek je ve své zprávě z 21. července 1935 hodnotí kladně a doporučuje jejich pronájem i po dobu výstavby opevnění. Nájemní smlouva byla prodloužena o dalších 6 měsíců na období od 1. října 1935 do 31. března 1936 již za měsíčně Kč 410 s tím, že za období od prosince 1935 do února, resp. března, 1936, kdy nebudou prostory využívány, zaplatí vojenská správa měsíčně Kč 270. Práce u ŽSV III však byly zastaveny až v prosinci 1935 a činnost obnovena až 17. června 1936.

Pohled na budovu nádraží Králíky a hlavní budovu firmy Dominik Walter und Sohn, G.m.B.H., ve které sídlilo ŽSV III (sbírka Zdeňka Jenčíka)

Pohled na továrnu Dominik Walter und Sohn, G.m.B.H. od Prostřední Lipky (sbírka Zdeňka Jenčíka)

Zdroje:

• VÚA, fond ŘOP