Velitel pěchotního srubu K-S 5 „U potoka“ se narodil v italském městečku Tione 28. května 1913. Po přesídlení do Čech byl příslušný v Horní Cerekvi, okres Kamenice nad Lipou. Absolvoval Zemskou vyšší hospodářskou školu. Po odvodu 19. dubna 1933 nastoupil 17.7.1933 k vykonání vojenské základní služby u 29. pěšího pluku v Jindřichově Hradci. Po absolvování školy důstojníků v záloze byl povýšen na svobodníka a 28. února 1934 přemístěn k pěšímu pluku 45 do Chustu v tehdejší Podkarpatské Rusi. Zde základní vojenskou službu ukončil v hodnosti četaře 17. září 1934.

Dnes prozatím nevíme, jaké důvody vedly Františka Čecha k profesionální vojenské službě, jisté však je, že dne 30. září 1936 byl v hodnosti četař aspirant přijat ke studiu na vojenské akademii v Hranicích. Z ní byl vyřazen k 29. srpnu 1937 jako poručík pěchoty. Tentýž den byl přidělen k pěšímu pluku 11 „František Palacký“, který byl dislokován v Písku. Zde zastával funkci velitele jedné z čet 12. roty. Ve stavu pluku byl veden až do 30. ledna 1938, ale toto působiště fungovalo spíše jako přestupní stanice, neboť k 15. lednu 1938 byl přemístěn k nově postavenému hraničářskému pluku 6. To však poněkud předcházíme události, protože tehdy pluk ještě neexistoval a por. Čech byl ve skutečnosti odeslán 2. listopadu 1937 do kurzu pro zvláštní účely do Jinců v Brdech. Kurs absolvoval s výsledkem VELMI DOBRÝ, kdy se umístil se 151 body na šestém místě z 31 uchazečů. VÝTEČNÝ byl zejména v nauce o zbraních a ženijních pracích u pevnostních jednotek. VELMI DOBRÝ byl v ostatních předmětech (nauka o střelbě a pozorování, výcviku ve střelbě a rovněž ve styku a spojení).

Ačkoliv byl por. Čech v kmenovém stavu hraničářského pluku 6 ve skutečnosti prezentován až od 31. ledna 1938, v pevnostních jednotkách zřejmě působil již od 4. ledna 1938, kdy byl ustanoven velitelem jedné z čet rodící se 11. roty působící tehdy v sestavě strážního praporu III Králíky. Tento prapor úředně zanikl k 15. lednu 1938 a personál jeho prvních dvou rot plynule přešel pod působnost hraničářského pluku 6 s velitelstvím v Červené Vodě.

Por. Čech byl určen velitelem pěchotního srubu K-S 5 „U potoka“. Podle svědectví pamětníků, zejména četaře Rudolfa Halamy z objektu K-S 5 a Josefa Slámy z objektu K-S 3, byl mezi mužstvem značně oblíben. Tuto teorii podporuje i velice příznivé hodnocení z kvalifikační listiny, které v Konicích dne 30. listopadu 1938 vypracoval jeho přímý nadřízený škpt. pěch. Emanuel Dvořák. 

Po odstoupení pohraničí a postupné demobilizaci mužstva vykonával svou funkci v rámci hraničářského pluku 6 až do 14. prosince 1938. Následující den byl přemístěn k horskému pěšímu pluku 3 v Podolínci, kde byl ustanoven velitelem čety. Od 27. února 1939 byl přidělen k pěšímu pluku 29 v Třeboni. Denním rozkazem č. 47 ze dne 27. února byl ustanoven velitelem čety u 9./29. roty, což vzhledem k okupaci ČSR 15. března 1939 nemělo dlouhého trvání. Při rušení československé vojenské správy byl dnem 30. června 1939 převeden do oboru ministerstva vnitra a jmenován zemským adjutantem v oboru živočišné produkce u okresního úřadu (zřejmě Pelhřimov).

Za druhé světové války se zúčastnil od podzimu 1944 podzemního hnutí odporu. Byl určen velitelem pro letecký příjem zbraní do prostoru Pelhřimov. Zde organizoval údernou četu, která s koncem války prováděla odzbrojování a zajišťování nepřátelských vojsk a celkem zajistila 255 příslušníků Wehrmachtu a zbraní SS a mimo jiné ukořistila jeden tank. Po válce pokračoval ve službě v československé armádě zejména v jižních a západních Čechách, ale to je již zcela jiný příběh. Zaslouží si však zmínit jeho reakci na výzvu Hlavního štábu československé armády z 28. prosince 1945, kdy odpověděl na dotazníkovou akci, ve které bylo hodnoceno československé opevnění z let 1935–1938.
„Plány paleb, zaměřování podle map a pozorování střílnami vyhovovalo. Střelecké místnosti vyhovovaly obsluze a pohybu, ale ne uložení většího množství střeliva. Spojení v úseku nebylo v mnoha místech ještě dobře provedeno. Kopule a zvony se osvědčily dobře. Voda se srážela na stěnách a zejména na kovových částech, ale do objektů neprosakovala. Umývárny, záchody, čerpadlo, osvětlení a vybavení ubytoven nebylo plně dokončeno. Při delším pobytu v objektu byl patrný nedostatek společenského života a styku se ženami a po stránce zdravotní nachlazení a revmatismus.” 

Z armády byl František Čech propuštěn v roce 1954 a poté pracoval jako zootechnik v JZD. Zemřel 26. prosince 1984.

 

Fotky z pozůstalosti Františka Čecha laskavě poskytl Jiří Vaněček.
Text z knihy Mgr. Martina Dubánka a KVH Kralka.